V lázeňském novoveském parku stojím takřka půl století a jsem překvapená, kolik děvčat mě dnes přišlo navštívit. Teď se točí kolem mé osušky a řeší, kdo je můj stvořitel. Bohužel odcházejí s neznámou, a tak nechávají v pracovním listě volné políčko.
Zklamané z nesplněného úkolu se odebírají k dětskému hřišti, přestože z dětských střevíčků už dávno vyrostly. Údajně by tady někde poblíž měla být nějaká zajímavost. Patří mezi zajímavosti sluneční hodiny nebo restaurace s kavárnou? Hm, to je těžké dilema.
Z letmých útržků slov, které ke mně doletěly, se dozvídám, že holky přijely z Uherského Hradiště a že to jsou zdravušky ze 3. B. Není tedy divu, že po nějaké době opouštějí venkovní areál a vcházejí i do lázeňské budovy. Dovnitř už mé zraky nedohlédnou, uši nedoslechnou. Přesto mám díky dřívějším lázeňským hostům jasnou představu, co se uvnitř děje. Prý se v té velké budově provádějí různé procedury, masáže, koupele, parafínové zábaly nebo plynové injekce.
Brrr! Plynové injekce!
Ještě že jsem z pískovce a žádná injekce se mě netýká.
Spatřuji, že chumel děvčat se už hrne z budovy zpět do parku, a mávám jim na rozloučenou. Spěchají na Včelařskou stezku a k vlaku a těší se domů.
Své dojmy s velkým potěšením zachytila skulptura Ženský akt od Zdeňka Houdka
Dovolujeme si připojit k této zprávě také poděkování za uskutečnění exkurze, které patří panu řediteli Bc. Romanu Kučerovi, MBA. Rovněž děkujeme jeho týmu za vstřícný přístup, trpělivost a přínosné informace.
Mgr. Šárka Koníčková a Mgr. Věra Hanáková
